Varadero tour 2009

účastníci: Helmut a Michal

a jejich Varani

Honda Varadero XL 1000V / 05

červená

Honda Varadero XL 1000V / 07 ABS

stříbrná

Plán cesty

CR / Rakousko / Slovinsko / Chorvatsko / Bosna a Hercegovina /
Chorvatsko / Madarsko / Slovensko / CR

Délka dovči: cca 12 dnu
Odjezd: Sobota 13. cervna
Místo: Hlučín – Šterkovna

Hlavní a denní cíle cesty:

1) Lipno (CZ) …………………….. 13.6. / 09 So
2) Zell am See (A) …………………….. 14.6. / 09 Ne
3) Döbriach (A) …………………….. 15.6. / 09 Po
4) Döbriach (A) …………………….. 16.6. / 09 Út
5) Biograd n.M (HR) …………………….. 17.6. / 09 St
6) Biograd n.M (HR) …………………….. 18.6. / 09 Čt
7) Biograd n.M (HR) …………………….. 19.6. / 09 Pá
8) Biograd n.M (HR) …………………….. 20.6. / 09 So
9) Daruvar (HR) …………………….. 21.6. / 09 Ne
10) Slovensko (SK) …………………….. 22.6. / 09 Po
11) Ceská rep. (CZ) …………………….. 23.6. / 09 Út

Den první……….. 13.6.2009

Hlučín / Ludgerovice (CZ) ---> Černá v Podšumaví (CZ) = 430 km
(camp na břehu prehrady Lipna)

Realný průběh cesty:

tak….a je to tu !! Sbalit to množství vecí to dvou kufru (ve třetím je vercajk)… no problém :-(
S přehledem jsem se balil jen dva dny, včetne rána odjezdu, kdy Helmutek již stepoval navlečen u nastartované a poctivě nabalené motky v Ludgeřovicích a já ještě v Hlučíně v montérkách bílou barvou obtahoval pro jízdu tak duležité nápisy na pneumatikách :-)
…dobrý, tatík při mém mírném zpoždení v přilbe pod kuklou jemně cenil zuby a když jsem mu
oznámil, že ještě pojedem vybrat kroupy z bankomatu, málem prasknul … vůbec nevím proč ?! :-)

Sbaleno… jedem … směr Lipno !!!

První zastávka na benzinové zastávce u Českých Budějovic na papu a lulu. Je větrno, ale
vzhledem k naším mastodontum, sedíme jak přilepení ….

Tááák a dojeli jsme na Lipno kasa ala Šafarčíci, hotel "Atom" nás pohostil dveřmi úzkými
lůžky s 80 centimetry na šírku, jednou esteticky slazenou skříňkou o kterou bych ani kolo
neopřel natož si tam skládat věci a společnost nám tvořili páni pavouci. Co víc si člověk muže přát.

Den druhý ………..14.6.2009

Černá v Pošumaví (CZ) ---> Zell am See (A) = cca 340 km

Pořádně tu vlajku upevni tati … aby všichni věděli že jsme Češi !! ( v česku :-) )

Náš čtyřnohý přítel u snídaně ….

......... balíme a mažem do Rakouska !

A spolecná fotka na prehrade Lipno pred odjezdem na Rakouské hranice….

Pár kilometru po dedinkách, dotankování a hurááá na rakušáky !

V rakousku jsme se chvíli micali po dedinkách a pred Linzem jsme nasedli na dálnici aby
cesta k alpám trochu pokrocila … dálnicní známku nutno podotknou bylo horko težko k
sehnání (trošku jsme to podcenili – doporucuji koupit již pred dovolenou). Rychlost
130km/h jsme poctive dodržovali – clovek má dost casu se kochat okolím. Místy jsem
vyvetral pavouky z výfuku (ani bych neveril v jak krátké dobe s plne naloženým varánkem
budu na hodnote 200km/h . Z dálnice jsme to stáhli na Gmunden kolem nádherných jezer
Altersee a Traunsee Opravdu nádhera – doporucuji, u jednoho z jezer jsme zastavili na
svacinu, kde z vody na nás koukala obrovská skála se zasneženým vrškem. Po krátké
pauze a opalovacím procesu jsme kopli do vrtulí a kopírovali cestu podél jezer strídave
pres tunely. To zvíre prede mnou na krásné cerveném Varaderu s SPZ 3T 3255 tam v
zatáckách lízalo bocními kuframi asfalt – asi nejaký težký profík ci úplný blázen !!
No nic a tak jsem se lehce zavesil a taky prelíval benzín v nádrži
Statecne jsme se drželi našeho propracovaného plánu cesty vykukujícího skrz
olacku tankbagu . Teda až do té doby kdy jsme prišli na zkratku která nás vyšla cca na 14
écek !! U mítnice jsme zjistili, že jedem na vysokohorský prusmyk …. no když už jsme tu
tak proc ne !! Ostatne vracet se nám taky nechtelo! Prujezd skálami s rozbourenou ale
neskutecne cirou ríckou lemující cestu, vynahradilo zmínené peníze. Po vyjetí na samotný
vrchol nás cekal neuveritelný pohled na vršky alp – tam odkud pred pár týdny sjeli
poslední lyžari, ted stojíme s našimi bobánky.

Foto u jezera Altersee ….

První zdolání horského passu ….. bohužel no name … za to prišel na 14 Euro :-)

Po foto prehlídce nás lehce zacal tlacit cas a dál bylo treba prásknou do koní – ješte to do
našeho denního cíle byla rádná dávka kilometru … do Zell am See jsme dojeli za mírného
se stmívaní a zacala honicka za ubytování … po 2 projetých apartmánech nikdo nechtel na
jednu noc ubytovat nás krásné motorkáre s nablejskanýma orema. Je sice pravda, že na ne
mohly zapusobit Helmutkovi propocený kalhoty (nákoleníky). Pohled do jeho ocicek, mi
jasne dal signál, že již nemá chut ani náladu lítat a shánet ubytko a bral by první hotlel – já
ovšem bych hotelem nepohrdnul, ale prece jen musím premýšlet ekonomicteji a volit jinou
formu ubytování … pri pomalém prujezdu se vynori u jezera krásný kemp o kterém si v CR
mužeme nechat zdát, ale radeji ho míjím po té co Heli líže jeho predním kolem mou zadní
gumu :-) taktne mi naznacil že mám pokracovat – div me nesundal …. had!

Konec koncu jsem uhandloval ubytko práve prímo pres cestu kempu za slušné peníze na
jednu noc. S výhledem na majestátný snehem zasypaný Grossglockner. Odstrojit motky –
Michal okoupat – Heli navarit – a hurá na pivko! + spatzieren kolem jezera.

Další den jsme naložili motorky a pres moji nevoli zajíždením a zdržováním se návštevou
Krimmelských vodopádu (nejvetší ve strední Evrope – prý) jsem byl nakonec rád, že jsem
tuto expedici absolvoval.
Již z dálky byla videt masa padající vody nekam do neznáma…

den tretí ……….. 15.6.2009

Zell am See (A) ---> Villach (A) = cca 350 km

a tohle je údajne 15% z celého kaskádovitého vodopádu zacínající nekde ve vršku
Rakouských apl, po pár vterinách strávených šplhem po kluzkých kamenech jsem byl
"durch" mokrý …

…... tatík a synek

… po ture zpet k mazánkum v težké zbroji motorkáre, na parkovišti hned vedle nás prijel
málo vídaný varánek – trikolor …

No a hurá na dlouho ocekávaný Grossglockner !! Dlouho jsem se obával pocasí a nutno
dodat, že ten den se to nad námi rádne honilo. Pocasí v alpách je nevyspitatelné, ale vyšlo
to …. :-D bez mlhy, protre, vetrné smršte ci snežení … slunícko taky sice se moc
neukazovalo ale jinak nádher … kukejte viz foto níže ….

… mýtnice pred v údolí pred GG

kyslík serízen a jedeme nahoru ….

…. a nahoru …..

…. a nahoru …

.

… foto pri dobývání nejvyšší hory Rakouska

první sníh u cesty …… a tatí eláá HOP na varánka :-)

ok, pár fotek a zase hurá nahoru ….

tááák a toto je pohled již z horní stanice Grossglockneru …..

… na vrcholu našeho stoupání, kdy i Varánek lapal po dechu, zdálo se mi, že mu chybí
kyslík, pác mu cím dál tím víc k vrcholu ubývalo sil v zátahu. Nicméne, teplota vzduchu se
pohybovala tesne pod nulou. Takže rádná kosa, na kterou jsme ale byli pripraveni a termovložky situaci zachránili.

Pri výstupu už na nejvyšší bod Grossglockneru, kde je situovaná vež se stoupáním po
venkovních schodech jsem potkal cechy, kterí si dali tu samou trasu co my, jen …. pozor
…. na kolech, ci bicyklech !! Po krátké diskuzi…. jeli to nahoru jóóó dlouho. A proto klobouk dolu!

Dále je kochání se fotkami ….

a nebyli jsme sami :-)

tunel na fotce vpravo jsme po kochacce na vetrné hurce absolvovali !! :-)

Otec se vášnive se svou ostrílenou nemcinou (ja naturlich beer und guten morgen meine
liebe, kome fike) pustil do debaty s jistým holandanem, který pochopitelne huhlal pouze
anglicky, takže jsme se zapojil do rozhovoru i já a byli jsme rázem tri, kterí koktaly na sebe
nesmysly …. ale nutno ceskou výpravu na Varanech pochválit za statecnost s jakou zvládli
komunikaci. I trpelivého holandského cestovatele :-).

… dobyto!!!

skácem do sedel a ficíme dál …. teda po necelých 5 minutkách sesedáme a opet fotíme !

A taky je co -->

Gut že ? :-)

a když jsme to videli...…………………. zbláznili jsme se ……………………. ( Helmutek dříve )

a pak i já :-D

No a pri sestupu jsem si rádne nabil kostku ( IXON zatím nedodává chránice pozadí )

a opet nás zacíná tlacit cas… tak se již na druhé konec Hochalpenstrasse nedomlouváme a
stácíme to smer Lienz a dále Villach, pak do mestecka Dobriach, kde Helmutek byl na
podzim lyžovat. Ubytování jsme našli v campu a to v luxusním karavanu (4x postel, sprcha,
hajzlík, plne funkcní kuchyn, mikrovlnka, trouba atd. jídelní stul, 2x lednicka) – karavan
vybaven zvencí prístreškem s vybavením pro venkovní vegetování !! a to za 10 écek
osoba/noc –krásný klidný camp s multifunkcním bazénem asi 20m, kafé o tretí se
zákuskem gratis a velice milým osazenstvem – vesmes 90% Holandani.

podvecerní relax, cili – vetráme :-)

chechtáky do ruky a jde se ……na pivóóó

a cesta je nárocná ….

ale díky naší profesionalite :-) fyzické schopnosti, vytrénovanými tely a odhodláním zdolat
cokoli na svete …… jsme zvítezili….

spolecnou romantiku jsme si udelali v hospudce
Helimu dobre známou, kde paní domácí nás posilnila lahodným mokem, po kterém jsme
ostrý náš dech hasili pivkem, ale úsmevy jsme rozdávali na všechny strany ……

Michale! pojd jsem……. co to tam je ???

a bych tatíka furt hlídal !!!

…………. no co by tati ! ………. …. kacice !!

Tati, tak pojd už ……

………….. ješte fotku Michale !!

Návrat byl docela fajn a pomerne rychlý !! téééda jestli v tom nebude mít prsty ten aperitiv
paní domácí :-))

Následoval pruzkum terénu, že by ješte koupel, tzv. bílý lachtan pri mesícním svitu ?! (ci
campové lampy)

Ješte jsme si dali šnaps našem apartmánu ….. vydarený to vecer !!!
I Heli se umí rozparádit :-D ……. s ponožkama :-D ( jinak, pekne vostrý matroš !! )

……a pak už siesta a pro Vaši predstavu interiér bikeru ….

následuje tvrdý spánek ….. nutno podotknou že zasloužený !

Helmutek :-D

Michalek :-D

Zalíbilo se nám v Dobriachu natolik, že jsme se souhlasne dohodli na prodloužení pobytu o
jeden den. A ten den jsme si každý udelali vyjíždku po okolí sám – Heli se vydal do kopcu
kde se honily mraky cerné jak samotné peklo, to já jsem zvolil smer k obloze s prívetivejší
tvárí….

Výsledek na konec byl ten, že já místo pár najetých km, po té co jsem se kochal krajinou,
prejel kotlinu Dobriachu a neštastne najel na dálnici, ze které byl nejbližší sjezd až po
triceti kilometrech. Tak jsem si nakonec zajel dotankovat a s mírným stmíváním se dorazil
zpet do campu a v zápetí dorazil i Heli - mokrý jak štur ( no kde on brouzdal ?? :-D )

No behem vyjíždky jsem mel jednu horkou chvilku a to pri sjezdu esovitými zatáckami pres
místní dedinku mi do prilby pod kuklu hrkla vcela, která se mi tam vrtela a já jsem tak tak
pri prudkém brždení se zatnutým sveracem myslel jen na to, aby me nikam do obliceje
nebodla ! Uf … byla rozumná, za to já vyplašený jak Alík :-)

Pak následoval bazén – kafícko / zákusecek – krupobití, ve kterém jsem se hrdinsky
rozhodl bežet k Varankum uchránit je pred ponicením laku prikrytím plachtou, ale když
jsem vyskocil z terasy v momente jsem mel vodu i v trenkách a než jsem dobehl k motkám,
byl jsem otlucen jak starý buben a samozrejme prestalo padat !!!

opet sušíme …… :-D

krupobití …. camp (Dobriach)

dále to jistíme z našeho obytného vozu ….

vhledem k pocasí, uklízíme, plánujeme a
balíme. Ráno vyrážíme a máme pred sebou kus cesty.Plán zní jasne-dostat se do Biogradu.

Tzn. Proficet Slovinsko a hurá k mori první kontakt by mel být v Rijece (HR) – dále
improvizace v návaznosti na další aspekty, jako je technická stránka naších mazlíku ( ta je
bez starosti ), ale ta naše pokulhávala …. já pri delších prejezdech mám trošku problém se
svaly za ramenem levé ruky, které mne porádne tahaly. Taky je treba upozornit, že naše
celodenní prejezdy jsou situovány s minimem poctem zastávek, tak max. 2 a to vyložene
hrknout trochu vody, prípadne nejaká tak cokotycka a pádíme dále.

den pátý ……….. 17.6.2009

Dobriach (A) ---> Biograd na moru (HR) = cca 540 km

...uklizeno !!

siesta ….. a následný odjezd ! Opravdu místo z nevídaným luxusem za malé peníze dobre situované jak pro letní výšlapy a výjezdy na motorce, ci užívaní zimních radovánek.

5.den

Ráno jsme se rozloucili s Holandskými sousedy, kterí v Dobriachu campujou 2-3 mesíce a
mažeme smer dálnice …. cestu již znám :-) den zpátky jsem ji nechtene testoval !
Je pomerne chladno, neprší, takže nepromoky necháváme v klidu a zapínáme vyhrívané
hefty. Pred Slovinskými hranicemi narážíme na mýtnici, která ústí do tunelu. Se skrípajícími
zubami platíme 17 Euro a vjíždíme do tunelu, ten k naší nevedomosti má pres 8km a je to
ve zkratce pekne dlouhá, stará, tmavá a smradlavá díra mírící prudce dolu prímo do pekla
…. ze které nám behal mráz po zádech….. nakonec nás to vyplivlo pred Slovinskými
hranicemi. Kde jsme dali takzvanou curpauzu a zaplatili dalších 13 Euro za dálnicní známku
( Slovinci mají nejmenší na pul roku!! )
No…. po pár km, za které jsme Slovincum rádne zaplatili jsme se dostali na okrskové cesty
dle mapy smer Rijeka. Které byly sama pravá levá zatácka a pokryty pomerne dobrým
asfaltem…. tak jsme se zase vytrhli z rozjímání a nasadili režim broušení stupacek a kufru.
No už jsem se nemohl dockat až budem brázdit a lemovat cestu podél pobreží jadranského
more a naplní se mi tak dlouho ocekávaná predstava "dovolená na motorce u more".

Chorvatské hranice …. výmena chechtáku na Chorvatské Kuny !

Netrvalo dlouho a sjíždeli jsme do Rijeky …… konecne …. more !!

Rijeku jsme hladce projeli a v zápetí staveli na kafícko v zátoce…. ach ta pohoda sedet
vedle mašiny v motorkárských hadrech rozjímat koukat na kolem projíždející mašiny, more
…. a ….. a koukám, že priplouvá remorkér, za kterým se táhne dálnice ropy která s nej
klidne srší do more …. asi po 10 minutách se vedle nej vynorí potápec, který rukou
signalizuje OK a remorkér zacne ramenem vytahovat z vody nový Ford Mondeo v combi…
ocividne sraženého se strany. No to Vám hlava nebere…. konec rozjímání :-D naskakujeme
a pádíme smer Zadar, dále Biograd n. M.

...... co dodat ? .... snad bylo prázdné !

To co nás cekalo dále se snad ani vyprávet nedá ….. to co je pro motorkáre alpské ježdení
v zatáckách …. je si dovolím ríct cajícek, proti ceste které kopíruje pobreží Chorvatského
more ….. cca 350 km zatácek nového asfaltu (vubec celé cesty) od Rijeky až po Biograd
n.M. …. nepopsatelné, proste ráj pro motorku a nadšené bikery….. rolovali jsme zadní i
prední gumu co to šlo !! Na celé trase si opravdu neodpocinete, protože kousek rovinky
najdete jen žrídka !! Proste tlacíte motku doprava pod sebe, jakmile vyjedete ze zatácky už
už ji cpete pod sebe doleva !!
Nutno zažít….. vlevo majestátné hory, v pravotocivé zákrute jsem koukal prímo pod sebe
do more …. pro samou nenabaženost a dychtivost z toho nezapomenutelné cesty podél
pobreží, jsme zapomneli fotit :-)

Snad jen jediné foto po cele 350 km nádherné cesty zákrut ….

Krátce než jsme dojeli do Biogradu, jsem si cvicne nasadil nepromoky. Ale jen pár kapek
shora spadlo a v zápetí se rozjasnilo, v tom jsme už prijíždeli do námi známého Biogradu.
Následne zacíná honba za ubytováním !! Každodenní rutina !
nutno dodat, že po jednom kolecku pres námestí a hlavní promenáde, jsme narazili na
apartmán ve kterém jsme již zustali ctyri noci (ovšem musela probehnout debata s
domácími na téma peníze …. jelikož to znacne prestrelili, kord mimo sezónu, kdy tam meli
pusto prázdno, zacli jsme mi s nátlakovou metodou ber-nech být a svete div se najednou
to šlo – možná jsou již trochu rozmazleni, že reknou cenu, tak lidi berou!

O praktikách, že máme drahé motorky a vubec všechno, zaplatit by jsme jit to mohli, prešli
na vyjádreni, že jsme vydriduši atd… no nevím nevím, ale i za kroupy na kterých jsme
nakonec chteli, nám s pozdravy zakrývali motorky pred sluncem, pak i deštouvou
prehánkou :-)

Po ubytku … sprcha a rychlý pruzkum okolí… nutno dodat, že na hlavní promenádu jsme
do meli asi 50 metru a na pláž (vc.bazénu) asi 70 m. Proste paráda !
Hned první restaurant jsme si oblíbili natolik, že jsme mu zustali verní po celý náš pobyt.
Jídlo gut, pivo gut, s vrchním v letech Helmutka – kámoši a more, že by jsme od stolku do
nej doplivli :-)

Celý pobyt v Biogradu mel následující scénár:
1) vyspat se predevším - nikam se nehoníme v tom si vyhovujeme (i když Helmutek, by
pobyt v HR vynechal a místo toho sbíral km)
2) po snídani okolo 11 h se odebrat na šutry – kameny lemující bazén, na kterých jsme se
vyhrívali jak ješterky, vcetne top výhledu :-)
3) cca 13 hodinka= zdrav.procházka – tzn. dostat se po pláži plné nástrah (slunících se
slecen) do druhé zátoky doplnit tekutiny ( 1-2 pivka) spíše 2 !
4) kreace vytrénovaných chlapcu – tzn. po nabytí odvahy a úspešné cesty zpet na kameny
--> prezentace naších vypracovaných tel verejnosti doplnená
pokusy o salta, trojité odpíchnuté ridbegy a další kousky v areálu
bazénu !!
5) rozdelení jednotek – silnejší jedinci jako já, ustáli ovace a pokracovali ve slunení
následne vedoucímu k silnému spálení dolních koncetin, druhá
skupina tj. Helmutek tíhnoucí k domácím pracím, se odebral
domu.
6) vecere + pivko – každodenní návšteva kolegy a jeho restaurantu + debata o
Zuzcine cekajícím Adriankovi, okorenené náhlou Makovou a
Martinovou svatbou
7) good night bikers – následoval eine kleine tajtrlík a dobrou noc

áááá…… první jen zasycelo :-))

1) takto vypadalo kolem 13 hodinky

2) tahle vypadá body building a joking

……… skocil chlapec !!

3) a tahle vecer …. :-)

kámoš – profík z restaurantu

taky profík – z Hlučína

poslední den – pší a tak jeden plánuje !!

a plánuje i druhý :-)

Poslední den nám zacalo pršet, ale to nám vubec nevadilo (taky jsme tehdy ješte netušili,
že nás déšt už neopustí), kvuli mým fialovým koncetinám – jelikož jsem si mylne myslel, že
pres mojí bohatou srst na nohách se slunecní paprsky nedostanou. Tohoto pocasí jsme
využili ke klidnému sbalení vecí a peclivému naplánování druhé poloviny cesty. A rovnež
po veceri a rozloucením s naším známým z restaurantu, otec vytáhl jakousi místní pálenku,
kterou splašil brzo ráno na tržišti v pár desítek metru vzdáleném prístavu. Opravdu jsme se
ji pres její silné aroma nebáli a ztratila se jak pára nad hrncem, vlastne i tech pár pivecek,
které jsme mysleli, že sbalíme a vezmeme sebou jsme už ráno nenašli.
No proste jsme se zborili jak starý hrad – ale bylo fajn !!

Otec usnul už pri flopu do lužka a já jsem si stihnul ješte odplivnout asi 2 litry tekutin
do WC. To se behem dne ukázalo jako výborný nápad – pri pohledu na Helmutka, který jsi
ješte obsah žaludku vydýchával do prilby, pusobil že nemá prostor na kyslík a chvílema mu
dochází – težký den v sedle bobánku !!

den devátý ……….. 21.6.2009

Biograd na Moru (HR) ---> Daruvar (HR) = cca 500 km

............. a za asistence finského kolegy strojíme motky !!!

Naše cesta pokracovala na jich a do nedalekého Šibeniku, odtud jsme se již vydali do
vnitrozemí pres Drni, Knin a další stop - byly hranice Bosny a Hercegoviny. Po kontrole
Bosenské pohranicní policie jsme se vyšplhali do hor, odkud byl rozhled na Chorvatskou
zem. Cesta je stále v doprovodu dešte !

Sem tak jsme zastavili rychle cvakli fotku, pokochali se krajinou, která byla úchvatná.
Je treba ríct, že pres moje dukladné malování a vypisování cesty – neomylné jsem byl
vyštípán jak Bata s drevákama když jsem si to dle mých popisu na takvaku ficel a prede
mnou najednou cedule s názvem mest - vše v azbuce !!! No tady jsem skoncil a nastoupil
otec, který vylovil vzpomínky na školu z roku 19…. no už dlouho zpátky a tak nejak jsme se
dokázali dostat pres Bosansko Grahovo, Drvar, Bosanski Petrovac, Kljuc až do Banja Luka.

Tam již zacla dalo – by se ríct civilizace. Cesta, kterou jsme tehda absolvovali – vyvolala
opravdu velice smutné emoce, vesnice a mesta uprostred krásné prírody v horách,
vystrílené, rozbité, dodnes tak jak je kdysi vyhnali, vše zustalo netknuté, kulky v omítkách.
Opravdu to bylo poprvé co jsem se bál aby mi tam nedošel benzín ci se neco nestalo,
daleko široko by jste se nikoho nedovolali !!

……. v Bosenských horách

nad hranicemi s HR…..

... pod námi rádný šus !!

Když už jsme meli cca 300 km za sebou …. v kdesi v kopcích kde jsem musel ostre na
brdy, když v jedné ze zatácek uprostred cesty stál osel … chvíli jsem na nej koukal a záhy
prišel druhý :-) osle když potká osla :-)), s Helmutkem jsme si rekli, že až neco potkáme
(prípadne motorest) zastavíme …. to mi prišlo dost ujeté na to co jsme kolem sebe po 2
hodinách jízdy v bosenském kraji videli…. nicméne jsme naskocili na motky a hned po 2
km u cesty zmínený motorest … pripadal jsem jsi jak v pohádce – neco si prej !!

Chalupa upravená – hezká a v ní starenka, která otci dokázala vnutit Cevapcici. Já
jsem jejímu tlaku odolal a dal si jen caj, zvlášt po té co jsem byl na obhlídce toalet !!
Normálne žádné evropské WC tady necekejte – proste mají v tmavé místnosti madlo na
stene dole díru v zemi !! Tzv. Turecký záchod, nebo-li po našem "šlapky".

Chvíli po té co jsme tam vegetili, prijelo auto s pražskou poznávací znackou, cerné BMW –
samozrejme, vystoupil z toho opravdu obrovský chlap – jiste dle rysu tamejšího puvodu a
míril si to k nám s pozdravem AHOJ KLUCI, DOBRÁ DEN. Pozdravili jsme se, rychle dopili
caj a mazali smer Banja Luka. Ješte že Varani mají velkou nádrž tzn.dlouhý dojezd. Protože
najít na 300 kilometrové trase benzínu, byl nadlidský úkol.

Pro déšt, který nám byl verný jen opravdu strohý výcet fotek…..

Bosenká krajina ……..

…….. pustina !!!

nedostavené, zdevastované a opuštené domy …

… pauza v Bosenském motorestu

Nepromoky na sebe a hurá dále …. Banja Luka – dotankování a po dohode, presun až na
Chorvastkou stranu kde seženeme ubytování. Pravda ríci, že po predešlém dýchánku jsme
toho meli plné kecky a dnešní záber cca 470 km pres hory pres doly byl znatelný !!!

Cesta na Chorvatskou stranu už byla svižná a v malém lázenském mestecku (jak
jsme se pozdeji dozvedeli) jménem Daruvar se nám darí sehnat ubytování za hubicku v
novém rodinném hotelíku :-) K našemu prekvapení se dozvídáme od místních, kterí umí do
jednoho perfektne cesky, že jsme se dostali do mestecka s nevetší Ceskou národnostní
menšinou v Chorvatsku. Tzn. že byt jsme byli znaveni, dali jsme si sprchu a vyrazili
prozkoumat toto krásné mestecko – vrele doporucuji !! Opravdu se domluvíte všude
cesky. Vecer jsme zakoncili piveckem a pizzou v místním restaurantu a svete div se za
polovicní ceny než v prímorské oblasti – velice príjemné prekvapení :-)

den desátý ……….. 22.6.2009

Daruvar (HR) ---> Trnava (SK) = cca 470 km

Následující ráno – opet sbalení, naložení Varhánku a hyjéééé v dešti na Madary !!!

To co se ješte dnes deje na Chorvatsko – Madarských hranicích je masakr, celníci vyhazují
zavazadla z každého auta na zem ….. my jsme byli hluboko v kolone v lijáku – když jsme se
priblížili jedna celnice si nás všimla a mávla na nás – tím se naše trápení urychlilo a
pokracovali jsme s cílem na Balaton.

Následující cesta – dala opet kartác nám jezdum i našim motorkám, které nás i mnohdy
podrželi. Z duvodu vichru a prudkého lijáku, jsme byli donuceni zmenit plán cesty!
Protože jsme v prudkém lijáku prijeli i pres naše vybavení nepromoku durch mokrí k
Balatonu, pro naprostou neprízen pocasí, kdy se stromy v prudkém dešti a vichru lámou o
zem, míjíme Balaton po jeho levém kraji a rovnou ficíme na Slovensko – z této trasy
nemáme snad ani jednu fotku – tedy, nemeli jsme ani foták pro focení pod vodou :-)

Opet unaveni a promocení prijíždíme do Slovenské Trnavy, kde se potkáváme s mými
kamarády, se kterými jsem bydlel a pracoval v Anglii. Patrí jim velký dík, za jejich
vstrícnost, se kterou nás pohostili, od usušení naších mokrých vecí, po vynikající veceri ,
ubytování a príjemne strávený vecer.

…… chatka našich slovených kamarádu ……

…… náš ctyrnohý "hlídac – mazel" ……

…… co na mne tak koukáte bando ?? ……

Boris - Dáša - Helmut

Ráno jsme dostali vydatnou snídani z ruk šikovné slecny Dáši a následovalo sbalení,
rozloucení s kamarády a odjezd k domovu – protože opet se sbíralo na déšt a po 15 min
jízdy jsme zastavovali a já oblíkal nepromok (otec již na sobe mel). Cesta byla opet
prehodnocena – jelikož v dešti by jsme si slovenské krásy moc neužili. Nasedli jsme na
dálnici a mazali nahoru na Žilinu, dále již Bytca, Makov a ceská strana Frýdek Místek –
Hlucín / Ludgerovice :-))

…….. prvotrídní bašta …….

……. vecerní pohoda s kamarády ……

….. poslední balení

Cím více jsme se blížili k domovu tím více jsme tahali za plyn !!!
Po posledních pár dnech dovolené, kterou jsme díky pocasí zkrátili ….
jsme si dali status "VODNÍ EXPERTI" tzn. veškeré dotazy na vybavení a jízdu na vode
prosím na níže uvedený e-mail. rádi Vám je zodpovíme :-))

den jedenáctý ……….. 22.6.2009

Trnava (SK) ---> Hlucín / Lugerovice (CZ) = cca 280 km

záver .........


A poslední slova k VARADERO TOUR 2009:

Po projetí sedmi státu, vyšplhání se na nejvyšší horu Rakouska – na druhou stranu,
sestoupení a navštívení Cechy známého Jadranského more až u Šibeniku jižne v
Chorvatsku, ukrojení cca 3000km v sedle naších Varader --> z toho cca 1200km v za
stálého dešte – jednoznacne jedu z novu a už už premýšlím kam príšte :-)
Clovek se otrká – zjistí co sebou príšte vzít, nebo naopak co je zbytecné sebou tahat apod.
Je to droga ….. !!!

Takže snad v roce 2010 bude další takový cestopis ……

Prejeme mnoho štastných km …...

Michal & Helmut

FOTOGALERIE